Včera jsem před usnutím dumal o naší rodině.
Pravda, Pavla teď usíná kolem deváté večer, krátce po té, co uspíme děti (a já zpravidla odkládám knihu nejpozději o půl jedenácté a usínám taky), neboť ráno musí s dětmi vstát v šest (asi půlhodinu po mně, užívám si toho, že dětem chystám před odchodem čaj a snídani), takže večer se zdá být nějaký krátký (dom se vracíme z práce oba až kolem páté), ale...
...ale jsem rád za to, jak večer u nás funguje. Děti si s námi povídají, čas od osmi do devíti se snažím skoro denně obsadit čtením před usnutím, Filípek klade zvídavé otázky (a já mu je zodpovídám - a mám příjemný pocit z toho, že mu věnuji svou pozornost).
Po té, co se rodina doma sejde večer u televize, probíráme všechno možné a trávíme společné chvilky, jak si myslím, že to má správně být.
Prostě se mi chtělo své pocity zaznamenat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat