Když jsem dnes po návratu domů cca dvě hodiny uklízel byt a nějak to skoro nebylo vidět, uvědomil jsem si, že i rady v článku Bezúdržbový domov nejsou jaksi samospasitelné, protože ač je v podstatě všechny už léta mimoděk aplikuji, stále platí, že "obě děti znají v podstatě jen jednu hru – rozházet cokoliv, na co dosáhnou. ... pasivní dům zní dobře, ale úplně nejraději bychom bydleli v naprosto bezúdržbovém domově. Žádný nepořádek, žádné uklízení. Nechápu, proč se hromada lidí zabývá tvořením bezúdržbových zahrad, a nenasměruje svou energii do rodného hnízda."
I když tak hrozné to zase není, občas děti přesvědčím o nutnosti uklízet, ale obzvlášť s Leničkou se mi to nějak nedaří...
A, neposlední v řadě, často se nedaří uklízet některé věci ani mně, prostě nestíhám... Například: natřídit prádlo do pračky, po vyprání jej pověsit, posbírat, roztřídit žehlené a nežehlené, uklidit vyžehlené... I to občas nějak nestíhám, děti se dožadují pozornosti... A tak pořád dokola...
Žádné komentáře:
Okomentovat