Mám dojem, že když to budu dále odkládat, myšlenky vyprchají, a tak, i když se necítím právě na "básnickou slinu", alespoň pár odrážek z ohlédnutí se zpět po necelém týdnu:
- Byl jsem na služební cestě s dvěma kolegy, a musím konstatovat, že jediné, v čem jsme se nepohodli, je fakt, že všichni rádi řídíme auto a všichni bychom nejraději řídili skoro celou cestu. Ale podělili jsme se :-)
- Kdybych slyšel v rádiu příspěvky, mluvící o tom, že se vyplatí jet udělat týdenní nákup k sousedům do Saska, před touto cestou, asi bych nevěřícně kroutil hlavou. Teď vím, že v rozhlase nelžou, když tvrdí, že se dá na každé tisícovce nákupu u nás ušetřit zhruba 200 Kč. Ano, snad vše krom pečiva, jsem v Německu kupoval levněji než u nás: hračky dětem, sýry, marmelády, vejce, směsi na pečení chleba... Proč tomu tak je, to neumím kvalifikovaně odpovědět...
- Po týdnu v práci si uvědomuji, že v Ogau se mi "všici zdáli v pohodě", na pracovišti, v hotelu, ve městě, v obchodech... Stres, kalup, to vše, co už považujeme u nás za běžnou součást života, jsem nějak nepozoroval. Neříkám, že jsem všude viděl tzv. "pod pokličku", ale ten dojem nepopiratelně zůstává.
- A o "utěšené krajině", zaplněné menšími políčky, ohradami u pastvin, lesíky, vším tak nějak na "hezké malé kousky" rozparcelovaným, domky s nízkými ploty, o tom se dočtete ledaskde jinde. Je to prostě ve srovnání s našimi lány a vysokými ploty nějak vnímatelně jiné...
Až na jadrnou němčinu (čeština je proti ní libozvučná) se mi tam prostě asi líbilo v podstatě vše.
Jak to udělat, abychom jim toto nemuseli závidět?
Žádné komentáře:
Okomentovat