Lze to nazvat "lázeňská pohoda, balzám na pocuchané nervy".
Teplé slunečné odpoledne, kávička a cigárko, posezení na zápraží budovy, vyhřívání se na slunci...
A pak Martin vytáhl kytaru, hrál, zpívali jsme, já si po X letech zkusil sám zabrnkat Nohavicovu Kometu...
Jak říkám, balzám na pocuchané nervy, ač to nejsou skutečné lázně, kupříkladu pro Martinovy děti "tatínek je v lázních". Tak proč se na to tak nedívat, s úsměvem, nadhledem...
Nový reálný život v současném bláznivém světě za pár týdnů začne, proč si neodpočinout!
Žádné komentáře:
Okomentovat