Občas mám dojem, že svět jako celek je nekompatibilní s lidským životem jedince...
V pátek jsem na zahradě vyplel jeden záhon, po zimě nachystal po okapovou rouru sud, aby jímal dešťovou vodu, usadil jej do pískového lože a provizorně opravil dlaždice kolem - na jaře stékající voda ledacos vymlela. Včera jsem ten záhon poryl, nasázeli jsme cibuli, připojili vodoměr a trubku s kohouty, takže už zase lze odebírat vodu ze společného vodoměru. A zase spěchal jinam...
V týdnu jsem pročetl mimo jiné skoro celé Čilichili, mimo jiné jsem se dočetl (a následně shlédl celou řadu) o seriálu Kancelář Blaník (celkem drsná politická satira s neotřelým humorem), chápu, proč o něm její režisér Martin Tuček říká: "...u nás neexistuje televize, která by takovou legraci chtěla a mohla nám dát svobodu."
Jsem celkem bez šance pochopit některé lidičky, například Zigiho (viz jeho blog) či Danielu, o níž vypráví (viz její blog) - a nezlobte se, že teď asi náhodný čtenář absolutně netuší, o čem že to píšu, to jen zachycuji realitu, v níž se setkávám se vším možným, s lidmi i dost podivnými...
Potěšil mne koncert skupiny Ořešák, a to jak jejich vlastní písničky, tak ty už dávno zlidovělé, které si zpíval skoro celý sál...
A každý den si čtu o turné Jarka Nohavici po Španělsku (viz zde), a tak trochu mu závidím, přiznávám...
A do toho všeho Lenka stále marodí, včera měla opět horečku, zase osmatřicet.
Jak jsem uvedl na začátku tohoto příspěvku: střípky, drobnosti, rozbitý čas...
Žádné komentáře:
Okomentovat