Sestřelen chřipkou

Ještě že jsem měl včerejší text pro blog připraven už od sobotního dopoledne - včera bych ho, sestřelen chřipkou, nebyl schopen napsat.
Průběh přesně odpovídal tomu, co píší na stránkách chřipka.cz.
V sobotu kolem půlnoci jsme dojeli z tanečního vystoupení v Kuníně, lehl jsem unaven do postele a dostal zimnici. Někdy kolem druhé v noci jsem "šel telefonovat do Austrálie" (prostě vyzvracel vše, co bylo v žaludku), o dvě hodiny později se žaludek rozhodl, že je třeba jít "telefonovat" znovu, ale už nebylo co.
Celou neděli jsem proležel v posteli, horečka kolísala od 38°C do 39°C, střídavě jsem spal, budil se, zkoušel číst, propadal se do spánku ("Tatínku, ty si čteš v počítači, ale máš zavřené oči", okomentovala to vtipně Lenička); okolí jsem moc nevnímal.
Kolem poledne jsem "zmáknul" sníst prvních pár piškotů, odpoledne další, něco vařených brambor, večer pak i rohlík se sýrem.
Večer už jsem byl schopen alespoň chvíli věnovat se dětem, svorně jsme se dívali na film Zámek v oblacích (v originále Howlův putující zámek), pak uspal Filípka virtuálkami Jarka Nohavici.
Ráno jsem pomohl Pavle vypravit děti do školky a zase zalezl do postele - už se mi alespoň chce "hrát si" s počítačem. Ještě že mám dnes dovolenou, když strávím dnešek a zítřek v posteli, mohl bych už snad ve středu být ve stavu, abych šel normálně do práce... I když, jedno je jisté, divadelní trénink ve středu rozhodně vynechám - ač se to šéfové líbit nebude. Jenže ona v tomto směru "nemá rozum", ale já si do zdraví mluvit nenechám...

Jak zvládat děti

Na severu žena007 si můžete přečíst krásný článek, plný rad, jak mít hodné dítě, respektive jak zvládat krizové situace.
Za nejdůležitější (já vím, jsou to skoro všechny z uvedeného článku), které sám aplikuji, a snažím se přesvědčovat Pavlu, že to má dělat taky tak, jsou, milí čtenáři a zejména milé čtenářky:

1. Abyste byla v přesvědčování úspěšná, musíte být v klidu. Nenechte se vytočit do té míry, že se přestanete ovládat. Právě proto je důležité, abyste jako matka měla čas na sebe a svou relaxaci.
2. Lépe spolupracuje dítě odpočaté, najezené, napité. Hodně vám pomůže rutinní režim každého dne.
3. Příkaz by měl být konkrétní a pozitivní. Ukliď hračky je pro tříleté dítě vysloveně abstraktní pojem. Raději zkuste:“ Prosím, dej panenky do poličky.“ Místo zákazů (Neházej pískem), používejte kladné věty, např. Z písku děláme hrady a bábovky. Hází se s balónem.
4. Opakování je matka moudrosti. Děti mají nesmírně děravou hlavu a neudrží pozornost. To, že vás poslechnou až při čtvrtém opakování, nemusí být výrazem vzdoru.
5. Finta pozitivní motivace. Netrestejte, odměňujte. Určitě taky používáte schéma: Když neuděláš…., tak já ti udělám….. Zkuste změnit strategii na: „Když uděláš…., tak můžeme…. (budeme mít čas na…..) Nemusíte nic zvláštního vymýšlet, prostě mu slíbíte to, co byste mu předtím zakázali. Např. Když si rychle vyčistíš zuby, budeme mít čas na dlouhou pohádku. (Lepší než verze: Když si nevyčistíš zuby, nepřečtu ti pohádku.) Vypadá to jako nepodstatná úprava, ale u mého syna to má přímo magické účinky.
6. Nepřikazujte, žádejte a děkujte. Proti slušné žádosti se hůř vzdoruje. Kromě toho se vaše děti naučí slušně poprosit, když něco chtějí.
7. Klidně trvejte na svém stanovisku. Nevysvětlujte donekonečna proč, nevzdávejte úplně svůj požadavek. (I když se staršími dětmi je možné vyjednávat a přistupovat na kompromisy. Myslím, že to není výraz slabosti, ale inteligence.)
8. Někdy se stane, že mladší dítě dostane vzteklý záchvat, kdy nevidí, neslyší a nelze se s ním jakkoliv domluvit. Netrestejte ho, jen si potřebuje uvědomit, kde je jeho místo ve smečce. Zkuste je zavřít do místnosti s okny a sdělte mu, že až ho vztek přejde, rádi ho uvidíte. Snažte se, abyste slovně nezatracovali dítě, ale jeho vztek. Nechte ho v místnosti tak dlouho, až se uklidní (může to být velmi dramatické) a samo přijde k vám.
9. Venku u starších dětí dobře funguje trest „Tak tady budeš chvíli sedět se mnou, dokud se nedomluvíme. Až se se mnou budeš chtít bavit, začni.“
10. Nezapomeňte, vy jste přístav a maják. Vzteklé dítě se zrovna ocitlo uprostřed rozbouřeného oceánu emocí. Bez vaší pomoci se zpět na pevnou zem nedostane. Když vybouchnete a začnete zuřit ještě vy, celou situaci jen zhoršíte. Dítě ztratí jediný pevný bod v dohledu.

Cesta do Maďarska

Sice jsem z vyprávění dětí ne zcela pochopil jejich hru na "cestu do Maďarska" ve čtvrtek odpoledne, kdy byly na návštěvě u Filípkovi spolužačky Evičky, ale zjevně to pro ně bylo bezva odpoledne...

Co bude dobrého?

Ne, dnes nebudu vařit dle receptu, který je i s fotografiemi na blogu .z kohoutího vršku., ale pořídím si na tvarohové knedlíky příslušné suroviny večer, po divadelním tréninku, v Kauflandu, a třeba na odkazovaný sladký oběd či večeři dojde již v neděli...
Jistě se pak pochlubím...

Témata blogu

Připouštím, že když mi dnes kamarád poslal dvě témata pro psaní blogu, vzal jsem to s povděkem. Neb dnes byl (a ještě bude) den tak "narvaný událostmi", že osobně bych z nich něco těžko vybíral a navíc, neměl bych nad tím vlastně kdy přemýšlet.
Po pracovním "kolotoči" se stavuji jen na skok doma a čeká mne schůze na Strnadově. Její část bude tak trochu související s prvním zaslaným odkazem, s článkem o ocelových mostech na D47. Všimněte si hlavně té zmínky o projektantovi a následném kontrolorovi - zjevný konflikt zájmů. O jednom pracovníku SBD Mír, který je ve zjevném konfliktu zájmů, bude dnes večer na schůzi určitě také řeč.
Druhý odkaz, který mi kamarád zaslal, je na téma nafty s obsahem síry - přiznávám, že coby uživatele auta s benzínovým motorem si tak trochu říkám, že se mne to netýká, ale kdo ví, jak je šizen benzín. Pokud vím, tak z výsledku minulých kontrol plyne, že minimálně tak, že je v něm víc lihu, než je povoleno. Takže vlastně všici neplánovaně zaměňujeme Natural95 a speciální palivo E85 a máme v nádržích jeho jakousi směs...

Proč pasy pro děti

V pondělí jsem tu mimo jiné vlastně položil otázku, na niž neznám odpověď: proč mám mít pasy pro děti na cestu do Rakouska?
Dnes se mnou na toto téma diskutovala kolegyně, ale nikam jsme se v diskuzi nedostali. Prý přece už dříve měly děti pasy, aby mohly jet někam třeba v doprovodu dědy či babičky. Či samostatně.
Ano, plně chápu, že když má někdo "odrostlé" děti, jedoucí na dovolenou s prarodiči, jedoucí na soutěž se sportovním svazem - nechť má pro ně možnost pořídit pas, i když ještě nejsou děti plnoleté...
Ale proč my, rodiče mrňat (předškoláčků), která na dovolenou třeba do Rakouska sice jedou, ale rozhodně ne bez rodičů, máme dětem najednou pořizovat pas? Proč už nestačí zápis obou dětí v mém pase?
Ten pas, který za měsíc půjdu vyzvednout, bude stejně obsahovat fotografii, která už za 2-3 roky nebude věrná... Dnes čtyřletá dcera bude v sedmi letech určitě vypadat jinak - bude to "malá dám" chodící do první třídy... A i v těch sedmi letech pojede sama tak maximálně na pionýrský tábor, a ne za hranice republiky...
Je mi celkem jedno, zda tímto "žalozpěvem" mluvím proti poslancům, úředníkům nějakého našeho ministerstva (toho, co ho kdysi vedl Langer?) či úředníkům z Bruselu - v tomto směru to vnímám jako obyčejný občan a říkám si, že je to "všechno stejná pakáž"!

1. máj 2012

1. máj 2012 přinesl opět teploty "třicítky", ale jinak to byl, z mého pohledu, příjemný den, taková "malá rodinná neděle".
Dopoledne jsem s dětmi opravil Filípkovo kolo, odpoledne pak děti kolo a koloběžku proháněly za domem...
Povedla se mi k obědu čína (zatímco Pavla jezdila v autoškole), teď večer mi děcka asistovala u palačinek. Prostě hezký den.

---

O 1. máji a nostalgii píší jinde...