Za nejdůležitější (já vím, jsou to skoro všechny z uvedeného článku), které sám aplikuji, a snažím se přesvědčovat Pavlu, že to má dělat taky tak, jsou, milí čtenáři a zejména milé čtenářky:
- Abyste byla v přesvědčování úspěšná, musíte být v klidu. Nenechte se vytočit do té míry, že se přestanete ovládat. Právě proto je důležité, abyste jako matka měla čas na sebe a svou relaxaci.
- Lépe spolupracuje dítě odpočaté, najezené, napité. Hodně vám pomůže rutinní režim každého dne.
- Příkaz by měl být konkrétní a pozitivní. Ukliď hračky je pro tříleté dítě vysloveně abstraktní pojem. Raději zkuste:“ Prosím, dej panenky do poličky.“ Místo zákazů (Neházej pískem), používejte kladné věty, např. Z písku děláme hrady a bábovky. Hází se s balónem.
- Opakování je matka moudrosti. Děti mají nesmírně děravou hlavu a neudrží pozornost. To, že vás poslechnou až při čtvrtém opakování, nemusí být výrazem vzdoru.
- Finta pozitivní motivace. Netrestejte, odměňujte. Určitě taky používáte schéma: Když neuděláš…., tak já ti udělám….. Zkuste změnit strategii na: „Když uděláš…., tak můžeme…. (budeme mít čas na…..) Nemusíte nic zvláštního vymýšlet, prostě mu slíbíte to, co byste mu předtím zakázali. Např. Když si rychle vyčistíš zuby, budeme mít čas na dlouhou pohádku. (Lepší než verze: Když si nevyčistíš zuby, nepřečtu ti pohádku.) Vypadá to jako nepodstatná úprava, ale u mého syna to má přímo magické účinky.
- Nepřikazujte, žádejte a děkujte. Proti slušné žádosti se hůř vzdoruje. Kromě toho se vaše děti naučí slušně poprosit, když něco chtějí.
- Klidně trvejte na svém stanovisku. Nevysvětlujte donekonečna proč, nevzdávejte úplně svůj požadavek. (I když se staršími dětmi je možné vyjednávat a přistupovat na kompromisy. Myslím, že to není výraz slabosti, ale inteligence.)
- Někdy se stane, že mladší dítě dostane vzteklý záchvat, kdy nevidí, neslyší a nelze se s ním jakkoliv domluvit. Netrestejte ho, jen si potřebuje uvědomit, kde je jeho místo ve smečce. Zkuste je zavřít do místnosti s okny a sdělte mu, že až ho vztek přejde, rádi ho uvidíte. Snažte se, abyste slovně nezatracovali dítě, ale jeho vztek. Nechte ho v místnosti tak dlouho, až se uklidní (může to být velmi dramatické) a samo přijde k vám.
- Venku u starších dětí dobře funguje trest „Tak tady budeš chvíli sedět se mnou, dokud se nedomluvíme. Až se se mnou budeš chtít bavit, začni.“
- Nezapomeňte, vy jste přístav a maják. Vzteklé dítě se zrovna ocitlo uprostřed rozbouřeného oceánu emocí. Bez vaší pomoci se zpět na pevnou zem nedostane. Když vybouchnete a začnete zuřit ještě vy, celou situaci jen zhoršíte. Dítě ztratí jediný pevný bod v dohledu.
Žádné komentáře:
Okomentovat