Stát nemá rád lidi

Stát nemá rád své občany, byť ho tito živí svými daněmi.
Alespoň dnes mám tento pocit velmi silně, neb jsem byl s dětmi vyřídit pro ně pasy. A na Husově byly samozřejmě davy naštvaných rodičů, čekajících ve frontě... (Nás to naštěstí nepostihlo, byli jsme objednaní přes Internet, ale sic.) Proč už nestačí, že mám obě děti zapsané ve svém pasu, to mi nikdo nevysvětlil.
Jediné, co jsem se dozvěděl, je to, že mi vznikla povinnost dětem pas pořídit, a to dokonce i na cesty po EU - viz info zde.
Prý jsme svobodnější :-o A tak nás stát a celá EU zase šněruje... Zase se vrátíme na chaty a chalupy?

Divadelní neděle

Tak jsme dnes byli ve městě s divadlem - viz divadelní blog.

Už se okupuje i u nás

Tak jsem se dočetl ve zprávách, že už se "okupuje" i u nás:

Na pražském Klárově roste tábor nespokojených se současnou politikou
Na pražském Klárově vyrůstá stanový tábor příznivců hnutí Okupujte (Occupy), kteří po vzoru světových protestů proti současnému politickému zřízení chtějí "okupovat" travnatou plochu poblíž stanice metra Malostranská. Stojí několik stanů, na místě je přibližně stovka demonstrantů. Čekají je diskuse, přednášky či happeningy. Hnutí klade důraz na přímou demokracii, o dalším programu rozhodne proto sněm složený ze všech účastníků. Podle organizátorů má mít akce od počátku do konce nenásilný charakter. Aktivisté chtějí ve stanech vydržet minimálně do 12. května, kdy se uskuteční celosvětové protesty hnutí Occupy. Mnoho účastníků protestního tábora mluví o nutnosti politické změny. Upozorňovali na to, že za celosvětovou hospodářskou krizi podle nich mohou banky a politici, a ne lidé, na něž dopadají vládní úsporná opatření. Objevili se i demonstranti proti kontroverzní mezinárodní smlouvě ACTA, která podle nich radikálně omezí svobodu na internetu.
Podle policejní mluvčí se aktivisté přespáním ve stanech nedopustí žádného prohřešku. Podle petičního zákona nic neporušují, protože (jejich) stany jsou vedeny jako petiční stany, kde lidé mohou podepisovat petiční archy. Tábořící lidé na své stany připevnili stránky s textem petice požadující změny v politice.

Chleba stejně levnější nebude

"Chleba stejně levnější nebude", říkávali jsme, když někteří tvrdili o událostech typu prohraný hokejový zápas, že je to tragédie...
Když si však vzpomenu na humbuk z února ohledně ceny vajec a přečtu text Mlynáři zdraží mouku až o pětinu, může za to vývoz pšenice, vychází mi z toho jednoduchými počty, že nás na počátku května čeká "houpačka" v cenách mouky a pečiva.
I když - jak se píše v textu, mlynáři zdraží mouku pro průmyslové zpracování o 15 až 20 procent, balená mouka už podražila. Kde?
Kde je ta rovnovážná cena, o níž káže moderní ekonomie se svou nabídkou a poptávkou? Už teď lze koupit mouku za akční cenu 6,90 (či dokonce 5,90), ale běžně stojí i přes deset korun. Kde pak normální spotřebitel má vlastně vidět normální cenu?
A co za tím stojí? V roce 2011 se sice vypěstovalo pšenice dost, ale vysoký vývoz v konečném důsledku zapříčinil její nedostatek. Prý stačí, když bude chvíli sucho, a cena obilí poletí nahoru. Nebo stačí, když o tom budou novináři správně psát?

Minizáznam :-)

Po náročném dni jdu za chvíli uspávat dceru, a vážně tuším, že u toho zcela regulérně usnu - takže dnes jaksi žádný plodný záznam na blogu prostě nebude:-)

Děti a špatné počasí

Dneska předkládám pár řádků o tom, proč bychom měli s dětmi chodit ven za každého počasí.
Text jsem kdysi četl na webu (viz info pod článkem) a postupně jej upravoval, pak zase publikování odkládal, a zase se k němu vracel...
Ale už by to chtělo to "přepis-upravování" ukončit.

---

Jistě se shodneme na základní premise: chodit ven se musí. To ví každý. Aby byly děti na čerstvém vzduchu, aby se mohly proběhnout a vyřádit, aby tolik nezlobily, daly doma pokoj a v noci dobře spaly. Souhlasíte?
Většinou se ven nejde, když se nechce rodičům a najdou si (rodiče) nějakou výmluvu. Pravda, v takových situacích se snažím alespoň (ukecat sebe i děti a) prosadit, že doma uklízíme a jdeme alespoň do příslušných kontejnerů donést papír, plasty, sklo a ostatní odpadky.
Letošní duben je zatím vskutku aprílový, už jsem si tu několikrát stěžoval, že se cítím "nachcípaný", ale stejně...
Takže jak s tou otázkou, zda chodit ven za každého počasí? To jako i v dešti? Nebo když je mlha? Cože? Vždyť budou mokré a špinavé. A nastydnou!
Ten roztomylý článek, který mne inspiroval, doporučuje (romanticky):

Zkuste si vzít na sebe jednou pro změnu pláštěnku, teple se obléknout, holiny na nohy a jít ven, když prší. Jen tak. Slyšíte ten zvuk? To uklidňující a kolébavé bubnování? Jak u maminky v náruči! To je pane melodie! A co teprve ty louže, jak jsou plné koleček a skákajících bublinek… Páni! Kde se tam vzaly? A bláto, jak pěkně voní a čvachtá! …a žížaly, proč nejsou pod zemí? Svět je celý lesklý a umytý. Všechno se chvěje a třepotá! A jít do lesa, to je ještě lepší. Musíme dát ale pozor, abychom neupadli na mokré kládě.

On toho ten článek romanticky uvádí víc, tak si ho sami přečtěte...
Volně podle článku O kolečkách na louži a nešťastných žížalách ze serveru predskolaci.cz

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíří

Pranostiky pro dnešní den, 24. dubna:

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíří
Před Jiřím sucho, po něm mokro.
Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.
Na svatého Jiří rodí se jaro.

(a další)
Sorry, po dnešním náročném dni se mi nechce uvažovat o ničem jiném - ráno v chladu do práce, den plný jednání se spoustou "přemetů", pak dom pod temnou oblohou plnou mraků, pro děti do pionýra, věnovat se jim, bo se toho dožadují (a bo to dělám rád), a večer je uspat...
Tak to ten Sv. Jiří ničím moc nepřekvapil...