Ráno jsem uklidil věci na balkóně - vše poskládal, přerovnal, srovnal. Pak mi v telefonátu babička vnukla zajímavou myšlenku: nachystal jsem dětem do lavorků vodu, kolem rozložil stará prostěradla a dětem tak vzniklo na balkóně malé soukromé koupaliště. Toť výhoda prvního patra - případná rozlitá voda steče dolů na keře a zalije je, nikoho nevyplaví, nikoho neobtěžuje.
Když jsem se odpoledne vrátil z jednání, na balkóně mne vítal Filípek, usmíval se, mával, čachtal nožičky. A vnukl mi další myšlenku: je třeba polepit a zneprůhlednit drátosklo, tvořící vnější stěnu balkónu. Jednak jsem si říkal, že nikdo nemusí sledovat mé nahaté děti koupající se na balkóně, a jednak jsem si řekl, že sice mám věci na balkóně srovnané, ale přesto je zbytečně z ulice vidět, že balkón využíváme nejen jako místo, kde se suší prádlo a hrají si děti, ale také trochu jako sklad nářadí, hlíny pro kytičky atd. - vše sice od dnešního rána úhledně srovnané, ale pořád je to sklad. Tož do něj od dnešního odpoledne není vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat