Vraždění neviňátek

Jak si lze povšimnout z obsahu tohoto blohu, miluji své děti a užívám si čas strávený s nimi.
Pravda, občas je to užívání si poněkud sporné. Co mám na mysli?
Vytanula mi v hlavě vzpomínka stará cca deset dní. Filípek za mnou přišel, že ho zlobí nehtík a že chce nehtíky ostříhat. Ten den se měly večer nehtíky stejně stříhat, a tak jsem se do toho pustil hned. A přidala se i Lenička, jenže si to po prvním zastřiženém nehtíku rozmyslela. Tož jsem stříhání jejích nehtíků odložil na večer.
Vzal jsem si ji pak večer na balkon (to byly ve dne třicetistupňová vedra), posadil si ji na klín a pustil se do stříhání, konejšil ji, ale postupně se začla bránit (nemá stříhání nehtíků ráda) a křičet tak, že jsem si z toho křiku vzpomněl na příměr "jako by ji na nože brali" a na "vraždění neviňátek" (i když tam si nejsem jist, jak to je s tou historicko paralelou, nepletu-li se, je to cosi z bible...).