Tak mám za sebou "potrhanou" noc a k tomu skoro celý den "s ocáskem".
Včera jsem Leničku uspal cca ve tři odpoledne, nutno říct, že spala ještě v deset večer, kdy jsem si k ní šel lehnout (Leničku jsem odpoledne uspal v naší "velké" posteli, Pavla pro změnu zamířila do Leniččiny postele - předchozí noci se s Leničkou, trochu blouznící v horečkách, moc nevyspala).
K posteli jsem si tedy večer nachystal piškoty, jablečný mošt a banány, a rychle vedle Leníska usnul. Kolikrát se za noc probudila, nevím, nepočítal jsem to! Ale vím, že jsem jí po tmě vykládal všechno možné, a pak i ona mně, i si už chvilku cosi prozpěvovala... A přesvědčoval ji, ať pije mošt, aby nebyla "usušená". Hádám, že těch nočních povídacích čtvrthodinovek (asi tak) mohlo být čtyři či pět.
Ráno, po sedmnácti hodinách (přerušovaného) spánku, se vzbudila úplně jiná holčička. Sice ještě trochu polehávající, ale už zase upovídaná a usměvavá.
Takže jsem měl celý den "ocásek" v pyžamku a županu: "tati, já chci džusík, tati, čajíček s medem, prosím banán, co je to v rýži za zeleninu, pojď si hrát na šmouly, pojď, budeme si malovat, já chci číst pohádku, ..." :-)
Dobře se mi to píše, protože až půjdu s Leničkou ve čtvrtek na kontrolu, jsem si jist, že už bude zdravá jako řípa! Už teď je to jiná holčička než ta, co nám tu o víkendu ležela s horečkou kolem devětatřiceti.
Žádné komentáře:
Okomentovat