Navečer předposledního dne, kdy jsme se vrátili od bazénu, "vytáhl" jsem děti jěště na chvíli do moře, pak večeře (užil jsem si tuňáka zasypaného zeleninou) a mini disko...
Pozdě večer jsem se prvně malinko pohádal s personálem, slečna mi nechtěla pro Filípka na míchat koktejl Blue Night, když jsem ho požadoval bezalkoholický, prý nemůže cokoliv mimo rozpis, až teprve s panem šéfem jsme si vysvětlili, že přece nemůže být problém, když chci něco "ošizeného", nikoliv něco "navíc" - chápal bych, kdyby nechtěli dát drink s jiným, značkovým, alkoholem, který není na seznamu all inclusive, ale takhle... Takhle to byl dle mého příklad toho, že někdo nechce vyhovět, ač bez problému může...
No, a ráno následovalo něco, co jsem ani náj´hodou nepředpokládal a nepřeji nikomu z rodičů na dovolené - Lenka spala na horním patře dvoupatrové postele, spadla dolů (protože s sebou příliš moc hází), asi po hodině začala blinkat, po další hodině znovu, po další hodině do třetice.
Následovala telefonická konverzace s delegátkou, se zdejším zdravotníkem, s doktorem, který přijel, s lékaři a personálem na poliklinice, kde Lenka absolvovala "tunel" hlavy, ultrazvuk žaludku, všechny možné senzorické kontroly, včetně rozboru krve, který zjistil zhoršené jaterní testy (7x - to prý nijak nemůže souviset s traumatickým šokem z pádu, který znamenal otřes mozku, ale ukazuje na rozbíjhající se hepatitidu, kterou budeme muset po návratu do ČR řešit)...
Mluvil jsem anglicky i rusky, naslouchal i němčině, chytal latinská slovíčka, jen do turečtiny nepronikl, ale všici to respektovali.
Takže jsme v devět ráno jeli do nemocnice a v šest večer (po kapačkách) se vrátili...
Poněkud jiný průběh dne, než jak má vypadat den dovolenkový... Snad už je po všem, Lenička na pokoji baští housku a zapíjí ji čajem s medem!
Žádné komentáře:
Okomentovat