Potkal jsem dens jednoho dávného kamaráda, kterému jsme přezdívali Frištenský.
Povídali jsme si dlouho, cestou z nákupu v LIDLu, v trolejbuse a pak ještě u nás před domem.
Stáli jsme tam, jak stávají ženské, když někde tlachají... Jenže když mi se tak dlouho neviděli a měli si toho tolik co říci.
Jenže pak jsme museli rozhovor ukončit, a i tak jsem doma ani zdaleka nestihl vše, co jsem stihnout chtěl. Ale ten čas, neplánovaně věnovaný setkání s kamarádem, stál za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat