Od rána mne provází jakýsi podivný pocit, že je něco nesprávně, něco opomenuto...
Sorry, s věkem začínám být jakýsi senzitivní na nejasná tušení, která se postupně dotvářejí do konkrétního obrazu, někdy ale pominou, aniž bych pochopil, oč šlo.
Pracovní den mi "tak nějak protékal mezi prsty", venku sice svítilo slunce, ale fučel studený vítr a teplota nepřekročila před polednem 10 stupňů. Takže vlastně "kosa" a člověku nevadilo, že "lítá" z kanceláře do kanceláře a od jednoho informačního systému k druhému. Jen jsem si už před polednem uvědomoval, že to bude zase jeden z těch dní, kdy jsem se sice "nezastavil", ale výsledná práce jaksi "není vidět".
A doma jsem pak okamžitě přišel na to, v čem spočívá onen podivný pocit. Čekal mne totiž prázdný tichý byt - Pavla přišla až po mně, no a děti, ty ráno odjeli na "Záchranu velikonočních vajíček", čtyřdenní akci s pionýrem...
Podivné je to doma bez dětí...
Žádné komentáře:
Okomentovat