Následuje pokus o citaci nejdůležitějších myšlenek, ale doporučuji si přečíst originál, byť je třikrát delší...
Tunisko, Egypt a nyní zřejmě Libye – úspěšných protivládních vzpour přibývá. Větší či menší nepokoje zachvacují nejrůznější státy severní Afriky či Blízkého východu, včetně tak nepravděpodobných zemí jako Katar na jedné straně a Džibutsko na druhé.
Proč se muslimský lid bouří? V mnoha zemích jde zřejmě především o reakci na zdražování základních potravin a benzinu: tak to začalo právě v Tunisku. Reakce na drahotu však neobstojí v relativně bohatých zemích, jejichž obyvatelé rovněž projevují nespokojenost: Katar, Bahrajn, Saúdská Arábie.
Zde je třeba zdůraznit, že neexistuje jediná bohatá islámská země kromě ropných států. A ani ty nejsou tak závratně bohaté, jak si laikové často představují...
...
Chudoba absolutní i relativní - a především obrovská majetková nerovnost. Ta je patrně hlavním palivem nynějších sociálních požárů v arabském a islámském světě. Ale proč si právě tato civilizace vede tak špatně? Důvodů je hned několik:
Dědictví kolonialismu v některých zemích
Flirtování se socialismem v jiných
Islám samotný
...
Proč ale vede islám k chudobě? Vždyť přece Mohamed byl obchodník a islám je náboženství obchodu nakloněné, podivoval se nedávno věhlasný The Economist. Obchodu nakloněný islám? Jak se to vezme. Ze všech tří "abrahámovských" náboženství je islám zdaleka nejostřeji zaměřen proti úrokům. Bez úroků ale neexistuje úvěrový obchod a bez něho neexistuje vyspělý finanční systém. A neexistuje-li finanční systém, nemůže dobře fungovat průmysl, obchod - zkrátka cokoli.
...
Donedávna byli hrází vůči fundamentálnímu islámu diktátoři, které vynesla právě vlna arabského socialismu. Sice nevyznávali hodnoty Západu, ale byli většinou schopni se s ním domluvit. Pokud tato hráz selže, aniž by vznikla nová, neznamená to pro budoucí vývoj demokracie v zemích severní Afriky a Blízkého východu nic dobrého.
Žádné komentáře:
Okomentovat