Proslov

Mluvil jsem dnes na pohřbu otce ředitelky našeho divadla.

---

Vím, pro mnohé je pohřeb čistě smutná niterná záležitost. Ale může tomu být i jinak. Zemře-li člověk smířený se světem, proživší radostný život, kterého v rozdávání radosti jeho blízcí srovnávají s Janem Werichem, je to jinak!
A tak vlastně ani nevadila ta malá chyba, neplánovaná, a jak někteří později řekli, kdyby se to tak mělo narežírovat, asi by se to nepodařilo.
Plánovaný úryvek projevu měl vypadat takto:

...mohl tak akorát za bony nakupovat v Tuzexu a koukat na moře v Rumunsku… To mu ale na humoru neubíralo.
Celý jeho pracovní kolektiv v kanceláři, které se říkalo „U chytrejch“, byl vymýšlením legrácek dosti známý.
...

Jenže díky přeřeknutí se a následné opravě ve stylu divadla Járy Cimrmana měl ten úryvek tuto podobu:

...mohl tak akorát za bony nakupovat v Tuzexu a koukat na moře v Rumunsku… To mu ale na humoru nepřidalo.
-
Chtěl jsem samozřejmě říci: "To mu ale na humoru neubíralo", přátelé.
Celý jeho pracovní kolektiv v kanceláři, které se říkalo „U chytrejch“, byl vymýšlením legrácek dosti známý.
...

Kdo nezná a neznal, nepochopí. Kdo zná a znal, rozumí...