2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

pátek 9. září 2011

Devět / jedenáct

Všichni o tom píší, všichni o tom mluví, blíží se desáté výročí "dvojčat", jinak též označované "9/11" dle amerického zápisu data 11. 9. 2001.
Ten den si pamatuji. Vrátil jsem se z lesa a nevěřícně hleděl na televizní obrazovku, k níž mne přizvali kolegové...
A dnes? Dobře to, jako vždy, vystihl IH (dovolím si citovat celý text): Deset let poté
Svět už nikdy nebude stejný, shodovali se před deseti lety všichni, kdo přemýšleli o teroristických útocích na věže Světového obchodního centra. Ve vzduchu byl pocit, že jsme ve válce se strašlivým, nelítostným a navíc neviditelným nepřítelem, kterého nebude lehké porazit.
Vzdali jsme se řady osobních svobod, smířili se s kontrolami, akceptovali všudypřítomnost sledovacích zařízení a téměř jsme neprotestovali, když se s odvoláním na teroristické hrozby začalo válčit v Afghánistánu a Iráku.
Pocit bezpečí se ale jaksi nedostavil. Místo toho, abychom porazili nepřítele a vrátili se ke svým starým zvyklostem, naučili jsme se žít se svým strachem. Pokud se svět v něčem zhoršil, pak na vině nebyl ani tak ten strašný nepřítel, jako spíše naše ochota akceptovat uprostřed míru válečný stav. Když je totiž válka, nemá co být dobře, natož lépe.
Uvědomíme-li si ale, že současníci mají vždy sklon přeceňovat význam událostí, kterých jsou přímými svědky, můžeme s odstupem deseti let také zapochybovat, jestli se svět skutečně nějak zásadně změnil. Snad v tom, co ovlivňuje zběsilý technický pokrok. Anebo v tom, že se stále více moci ocitá ve stále menším počtu rukou. Pokud jde ale o nás, jsme prakticky stejní. V lehce pozměněných kulisách se odehrávají stále stejná dramata. Těší i trápí nás stejné problémy, v běžném životě se držíme stejných zvyků, vyznáváme stále stejné hodnoty a rovněž si ošklivíme totéž, co před lety. Co když je to tak, že to důležité, co dělá náš život životem, tedy mezilidské vztahy, naše schopnost něco cítit, čemusi věřit o cosi usilovat se nemění? Co když se mění jen okolnosti, které lze změnit? Tak nějak to nejspíše nakonec bude.


Pravda, já osobně se po návratu z USA, kde jsem byl týden, po týdnu v běžném životě, cítím dokonale "vyšťavený", unavený, jaksi vnitřně nespokojený, ... Ale to asi s 9/11 vůbec nesouvisí!

Žádné komentáře:

Okomentovat