Mé představy o tom, jak to bude vypadat, když budu doma s Leničkou na OČR, a realita se značně liší.
:-o
Lenička je stále nějak podezřele čilá, uvážím-li, že je z lékařského hlediska nemocná. Daří se mi ji sice "zalévat" čajem, udržovat relativně v klidu u her, hlídám, aby si nezula bačkorky a neběhala mi tu bosa, ale jinak? Jinak se stále dožaduje pozornosti, číst, mazlit, hrát si na to či ono... A co chvíli si paličatě postaví hlavu či s něčeho dožaduje pláčem... Ano, v tomto směru to není "obvyklá Lenička", ale nejsem si jist, zda už se jí v její čtyřiapůlleté hlavičce nezrodil nějaký plán jak "zneužít" toho, že má tatínka doma jen pro sebe...
V podstatě jsem krom několika telefonátů, několika vyřízených mailů a úklidu části kuchyňské linky (a nákupu - Lenka má denně jít na krátkou procházku! - a pračky, což bych nějak stíhal i v den, kdy se vracím až odpoledne z práce) nestihl doma navíc vlastně vůbec nic.
Večer pak jen ryze pracovní záležitost, zabukování hotelu v Ingolstadtu, kam mám jet 11. prosince na služební cestu...
Žádné komentáře:
Okomentovat