Můj příběh dnešního dopoledne:
Byl jsem dopoledne cestou do práce v HyperAlbertu koupit pro Pavlu tašku na kolečkách, na dovolenou. Hurá mají, volám Pavle, domlouváme se na barvě, neboť v nabídce je celá škála barevných kombinací, vítězí univerzální varianta khaki, beru ji, ještě se po telefonu domlouváme, že vezmu i Filípkovi jedno maskáčové triko, házím ho do tašky. Pak rychle pro rohlíky a k pokladně. Jenže tam je fronta "jak týden"! Koukám na čas na mobil, čas tlačí. Do oka mi padly samoobslužné pokladny, které tu zavedli (nejezdím sem často, minule, myslím, nebyly). Pokládám na pokladnu tašku, načítám kód, pak zadávám růčo rohlíky, platím kartou - spěchám, málem jsem popletl PIN. A odcházím, jenže se rozpípalo bezpečnostní zařízení (čtenář samozřejmě ví proč, mně to v tom okamžiku jaksi vůbec nedocházelo). Chlapík od ochranky hledá na tašce takový ten "čudl", co se musí oddělat, ale není tam. Je na tričku uvnitř, na které jsem roztržitě zcela zapomněl. Oddělává "čudl" a mumlá cosi: "Pane, pane...", znovu markuji na samoobslužné pokladně opomenuté tričko, omlouvám se za sklerózu, odcházím.
Uvědomuji si, že jsem roztržitý sklerotik, o němž si chlapík od ochranky nejspíš myslí něco úplně jiného, nejspíš si říká, že takových zlodějíčků tu za den vídá celou řadu... Má smysl mu něco vysvětlovat? Asi ne...
V práci se dozvídám o tom, že příští týden mám zase participovat na jakési akci, a musím si nachystat podklady na Krétu, kam letím 24. června na ADL - Cooperative Team Development Training (Chania, Kréta). Tak kmitám celé odpoledne a podvečer...
Žádné komentáře:
Okomentovat