... současná situace, kdy se platí časové mýtné formou papírové známky, vede k nepřímé podpoře satelitních celků. Lidé pracující či studující ve městech se stěhují „na venkov“ do urbanisticky chaotických a neplnohodnotných celků přilepených k dnešním vesnicím. Vůbec se však neřeší jejich mobilita za prací, vzděláním a zábavou. Dálnice, u které tyto útvary často leží, se proto stává místem sloužícím dálkové dopravě jako sběrná komunikace. Snížené náklady na bydlení a čistší životní prostředí těchto obyvatel vyvažují zvýšené nároky na individuální dopravu, kapacitu silnic, údržbu a další náklady, které hradí stát či veřejné rozpočty. Obyvatel satelitního celku přitom zaplatí za každodenní přepravu do města stejnou známku jako ten, kdo z něj jede jednou za čtrnáct dní po dálnici nakupovat do supermarketu. První řidič způsobuje každé ráno i večer dopravní zácpy, čímž vyžaduje zvýšení kapacity dálnice například tlakem na přidání dalšího jízdního pruhu. Druhý řidič jede v sobotu po výrazně volnější dálnici. Nikomu nepřekáží, zvýšení kapacity nevyžaduje, ale zaplatí stejně jako první. Je to správné?Týdeník EURO, 29/2010, strana 76, autor: Karel Pospíšil, kategorie: Doprava, název: Mýtné pro osobní auta?, podtitul: Výstavba a údržba dálnic patří k nejnákladnějším položkám státních účtů
A ještě dodatek z jiného soudku: přečtěte si úvahu Ivana Hoffmana na téma platby u zubaře, stojí skutečně za přečtení, ostatně jako ostatní texty tohoto bravurního novináře!
Žádné komentáře:
Okomentovat