Říká se: "Darovanému koni na zuby nekoukej".
V neděli večer jsme dostali od souseda, který se na podzim stěhoval, tři policové skříňky, že se mu již nikam nehodí. A tak jsme jimi doplnili Leniččin pokoj.
Včera jsem je večer sešrouboval napevno dohromady, aby nehrozilo, že vratkou policovou skříňku na sebe Lenička strhne. "Nemazlil jsem se s tím", vrtačkou nachystal díry a sešrouboval jsem díly k sobě. Věřím totiž, že je to jen dočasné řešení.
Leničce se totiž od počátku roku chystáme koupit do pokoje nový nábytek (skříň a spoustu policových skříněk), neb její pokojík je jako jediný v bytě vybaven starším, jen renovovaným nábytkem. Už tušíme, že základem bude systém z IKEA, jen nějak nebyl čas sednout, nakreslit, zaměřit, nakoupit a smontovat. Spěch je špatný rádce, teď naštěstí vím, že mám na celou akci spoustu času...
A "darované skříňky" pak budou ještě nějaký čas sloužit v suterénu v pronajaté "skladové" místnosti...
Teď "valím" do lékárny a pro děti do "pionýráku"...
Žádné komentáře:
Okomentovat