K dnešnímu psaní mne inspirovala včerejší poznámka IH Křížová cesta. Jenže včera jsem měl tak akorát čas si tu poznámku přečíst a říct si: k tomu se vrátím.
Poznámka začala velmi provokativně: "Tuto zemi kdysi obývali křesťané. A našim křesťanským předkům vděčíme za své kulturní a civilizační kořeny. Jiná věc je, že toho času jsme vykořeněni, ke křesťanství že se hlásí stále méně lidí a i ti, kteří vědí, že Bůh je, si to většinou nechávají pro sebe."
Ano, kdysi jsme byli křesťané, ale dnes jsou obyvatelé Čech a Moravy mnohdy jen "spěchající lidé", kteří víru řadí do kategorie "o tom nemluvíme".
A přesto, zase použiji slova IH: "Na duchovnu, anebo na víře je podstatné, že na ni nikdy není pozdě, že se každý může ze ztraceného syna stát synem nalezeným. Jde o vážnou věc, neboť skrze víru se člověku otevírají dveře k životu věčnému. Ateisty, kteří místo v život po životě věří v nicotu po smrti, to nikdy nepřestane zlobit."
Velký pátek má být příležitostí k zamyšlení, já se zamýšlím o den později. I když, já se tu na blogu zamýšlím občas nad ledasčím, jenže... Jenže z různých interakcí mám čím dál častěji podivný pocit marnosti a nesmyslnosti našeho počínání. I já si dost často říkám (a zase si dovoluji citovat IH): "Za co nás pánbůh trestá?" Skutečně je to tak, že ty divné poměry tu byly vždy? Vážně se jen v různých kulisách v průběhu historie odehrává stále stejné drama? Tedy to, že lidé jen vymýšlí, jak si pomoci a obohatit sebe sama na úkor druhých (což mám dojem, je nějak často hlavní charakteristikou lidského snažení)? Proč nás neobohacuje to, že činíme něco pro druhé? Proč jsme za takové aktivity zpravidla jen osočováni? Proč to společnost neumí vnímat jinak? (A mohl bych klást další nekonečnou řadu otázek...)
(A tak na závěr opět jen IH): "Co se změnilo, jsme my. Bez duchovního ukotvení, kterým disponovali naši předci, jsme vydáni na pospas nejen tomu špatnému, co na nás doráží zvenčí, ale i tomu horšímu v sobě. Ještě štěstí, že když je nejhůř, zpravidla vyraší z oněch křesťanských kořenů po předcích něco léčivého. Každý má šanci svobodně vstát z mrtvých. Povinné to ale samozřejmě není."
Vlastně jsem si jen tak trochu přepracoval onu glosu, jejímž autorem je Ivan Hoffman... Po svém...
Žádné komentáře:
Okomentovat