Život v Praze 1.

V Praze je blaze, ale draze, říkává se. Nevím, nemohu to dnes posoudit. Vím, že jsem v mrazu čekal na příjezd kolegů, na ubytovně dlouze čekal, než bude (údajně z důvodu úklidu) připraven pokoj, abych pak zjistil, že polička nad stolem je pokryta souvislou vrstvou šedivého prachu, jak se jí hadřička minimálně od Vánoc nedotkla...
Má ouška si zase pomalu zvykají na angličtinu, která je jednací řečí na této akci. To problém není, jen je jako obvykle můj problém zapojit se do hovoru. Ale to mi občas činí problém i v češtině, když mám dojem, že hovor je pouhým zdvořilostním projevem bez hlubšího obsahu. A to přece jen dnešní uvítací večer byl.
Dám si sprchu a půjdu spát...

---

Poznámka pod čarou:Je už totiž skorem osm, budu muset smazat zobrazování času pod článkem, ten čas totiž odpovídá okamžiku zahájení tvorby článku, nikoliv jeho publikování. No a mezi tím může být i několik hodin rozdíl.

---

Poznámka pod čarou 2:
Zase jedno moudro uvíznuvší v mé mailové shránce:

Pohádáme se příliš brzy,
udobřujeme ale pozdě.
Čteme příliš málo,
televizi sledujeme mnoho.

Znásobili jsme naše majetky,
ale zredukovali naše hodnoty.

Hovoříme příliš,
milujeme pramálo
a klameme příliš často.

Učíme se vydělávat na živobytí,
ale ne jak žit.
Přidali jsme roky životu,
ale ne život rokům.