Ve čtvrtek, jak byla Pavla v divadle, se mi podařilo uspat obě děti ve Filípkově posteli - prostě jsem jim vyprávěl. Spící Leničku jsem pak zabalenou v dece přenesl do její postele. Pavla se mne ptala, jak se mi to kouzlo povedlo. Nevím, prostě povedlo. Zatím se zdá (jistě to nebude platit věčně), že své děti skoro vždy přesvědčím, že mají udělat, to co chci, a přesvědčím je tak, aby to považovali za svůj nápad...
Pátek byl unavující, plný dohadů, zase jsem narážel na to, že kdekdo odmítá racionální argumenty, racionální uvažování, vítězí lidská lenost, pohodlnost, až bych řekl "shnilost". A mne to prostě rozčiluje.
Sobotní dopoledne venku drobně mžilo, a tak jsme návštěvu knihovny odložili o týden, uklízeli, děti se dívali na loutkové zpracování Tří mušketýrů, povedlo se mi k obědu uvařit "skoroindickou rýži" (tedy míněno rýži v té kouzelné sypké kvalitě, jakou nás znovu a znovu překvapovali v Indii), teď s Pavlou pracujeme v pracovně...
A ještě jsem učinil včera konečně jeden "objev", "odhalení" záhady toho, proč mi občas "havaruje" přeposílání mailu na mobil - tato služba má u Vodafone nastaven limit, který ale není nikde zveřejněn, a až teprve na přímý dotaz na help lince jsem se od operátorky dozvěděl, že v jakmsi jejich manuálu (rozuměj vnitřním manuálu pro operátorky) je uveden denní limit 100 takto zpracovaných zpráv doručených na mobil...
Žádné komentáře:
Okomentovat