Vánoční naděje je titulek včerejší poznámky Ivana Hoffmana. Začíná pěkně: "Narození Ježíška slaví každý, i když ne všichni věří v pravdivost jeho příběhu. Na Vánoce zkrátka věří i ti, co nevěří." I dál je Hoffmanovo zamyšlení jako vždy velmi dobře napsané (kdybych si to ostatně nemyslel, nepoužíval bych pana Hoffmana tak často jako citát.)
Jenže jak správně píše pan Hoffman: "Člověk, soustředěný na to, co je teď a tady, snadno přeslechne, že Ježíšovo království není z tohoto světa." Jenže to mnozí neslyší. A pak to vypadá tak, že každoroční příchod Ježíška představuje "pouhé krátké příměří v líté pranici, co tu navzájem provozujeme."
Hezky o vánočních svátcích píše i paní spisovatelka Irena Fuchsová v článku Vánoce mě nedostanou!
Jaké budou naše rodinné vánoční svátky se uvidí, teď jen vím, že Lenička odpoledne odmítá spinkat (a Pavla je z toho nevrlá, neboť si ráda zdřímla s ní - a já, když jsem byl teď doma na neschopence, samozřejmně taky!), večer má Lenička problém zabrat taky (a pak spí jako milius), takže tu trochu vládne "nedospalost". Jediný, kdo s tím nemá problém, je Filípek. Odpoledne si šel spokojeně lehnout, teď vím, že jej po pohádce bez problémů uložím též...
Žádné komentáře:
Okomentovat