Tak jsem prožil šílenou noc. Ale kupodivu ani ne kvůli kotníku, ale kvůli nachlazení či chřipce. Je fakt, že včera se mi zdálo všude "subjektivně zima", snad na mne i ve vyškovské nemocnici někdo něco naprskal, každopádně v noci jsem se probudil s horečkou, klepal se zimou. Uvařil jsem si horký čaj a dál spal v teplákách a teplákové bundě.
Nastudoval jsem si na webu ledacos o vymknutém kotníku, viz odkazy (1), (2), (3), (4).
Co mne uklidnilo, je tvrzení, že (cituji) podvrtnutí hlezenního kloubu je jedním z velmi častých poranění, se kterým se lékař setkává ve své každodenní praxi.
Naštěstí mám pravděpodobně jen klasický "podvrtnutý kotník", a nikoliv zřejmé poškození vazů. Co mne ale leká, je upozornění, že někdy tato poranění, úplně nebo částečně zhojená, zanechávají následky. Dále jsem se ale dočetl, že pozitivní znamení je, snese-li kloub po zranění tíhu - což byl můj případ.
Web doporučuje konzervativní léčení, klasicky to znamená sádrovou imobilizaci podle rozsahu poranění na 3 – 5 týdnů, poté rehabilitace - analgetické fyzikální procedury a rozcvičení hlezna, plnou zátěž doporučuji 10 – 12 týdnů po úraze. V mém případě paní doktorka zvolila alternativu, tzv. funkční léčení, kdy mám nohu přes den pouze znehybněněno a mám povolenu velmi minimální opatrnou chůzi o berlích. Snad v mém případě nebudou platit ty šíleně dlouhé termíny (staženo a klid 3 – 6 týdnů po úraze, plná zátěž pak za 8 – 10 týdnů po úraze).
To jsou fakta, pohled do budoucna. O tom, že "neumím chodit", že si musím uvědomit, že "už jsem starší kus" atd. jsem si včera vyslechl připomínek dost. Takže se na mne nezlobte, ale to, jak se mi to stalo (žádné cizí zavinění, prostě škobrtnutí, nešikovnost), se nemám důvod více rozepisovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat