Já doma zatím chystal oběd, americké brambory a pečenou zeleninu s masem a bramboračku.
A odpoledne jsme vyrazili na zahrádku (po té, co se Pavla probudila, bo usnula po obědě ve Filípkově posteli), trochu pozdě proti původnímu plánu.
První letošní stříhání stromů jsme tak začali až po třetí odpoledne, stihl jsem jedinou jabloň (léta neprořezávané stromy vyžadují významné zásahy), a už se začalo šeřit. Ale líbilo se mi to, že to byla skutečně společná práce všech členů rodiny - Lenička zkoušela zahradními nůžkami odstřihovat malé větvičky, ostříhané pokrácené větve jsme ukládali do papírové krabice, silnější větve Filípek odnášel k ohništi...
Když jsme vystoupali zpět na kopec, už se pomalu stmívalo, obloha na západě sice ještě byla bleděmodrá, ale město už zářilo množstvím světélek. Špilberk nasvícený pěkně do žluta nad tím vším září...
Ahoj. Tak si čtu popis tvého volného dne a řekl bych, že máš štěstí, kdykoli se ti podaří prožít si takhle den s rodinou. Už napsané to zní nádherně. Stačí zavřít oči a celou scénu vidím před očima. Je pro mně příjemné, nahlédnout ti takhle do soukromí a strávit s tebou pár hezkých chvil. Měj se hezky. Drobek
OdpovědětVymazat