Nějak se to zvrtlo. Lenička v noci hicovala a udělalo se jí špatně, dopoledne jsem si ji tedy nechal doma - takže mám doma už nemocné děti dvě, i Filipa, i Lenku - umluvil jsem je oba, že zůstanou v posteli a díval se s nimi na Zámek v oblacích (správný překlad je „Howlův chodící zámek“), ale stihli jsme vidět jen polovinu - pořád jsem film přerušoval (chtěl jsem ho už jednou s dětmi taky konečně vidět celý!), vyřizoval jsem všelijaké maily a telefonáty - pak babička donesla oběd ze školky, po obědě Léňa usnula (s teplotou 37,8° - ale neměnnou, a tak jsem ani nedával analgetika a nechal ji se z toho vyspat), a já se trápil s Filípkem a úkoly. Píšu "trápil", protože se Filípkovi do učení moc nechtělo, stále byl myšlenkami jinde... Ale něco jsme udělali...
A odpoledne to bylo "tati sem, tati tam", Lenička má sice stále zvýšenou teplotu a "štěkavý kašel", ale jinak ji už, zdá se, nic netrápí...
Jen já jsem z té permanentní role tatínka tentokrát nějaký unavený. Jak se říká: Stokrát nic by umořilo i slona...
Žádné komentáře:
Okomentovat