...
svět fackuje tě a tak mu to vrať
...
jdou po mně jdou jdou jdou
...
Jdou po mně, jdou, tajní páni... A svět / osud trochu fackuje:
Lenička nám zase omarodila, po poledni, když jí hlídala babička, se v postýlce zakuckala a poblinkala. Už od včerejšího večera "hřeje", dnes přes den "hicuje" - "zavlažujeme ji" čajem a srážíme teplotu. Bude-li tento stav trvat zítra přes den, jdu s ní v pátek jednoznačně k lékařce (tak jsem to s ní dnes ráno konzultoval - dva dny zkoušet jen klid na lůžku, nurofen a čaje, nepomůže-li to, třetí den jednoznačně k lékaři).
K tomu starosti "divadelní" (trénink jsem dnes skrečoval, Pavle není taky právě "ou kej", ale to je spíš tím, že s Léňou ponocovala), pracovní (dvoudenní workshop, při němž je samozřejmě jednacím jazykem angličtina, když na mne jeden "amík" spustil moc rychle, "ztratil jsem se"...)
A odpoledne cestou z práce pro Filípka do družiny, jinak už povinnosti na jednotlivé členy rodiny (ještě že vypomáhá babička - ale na ni už taky při jejím věku nelze naložit zápřah na déle než dva dny) rozložit nešlo.
Ale všechno to nějak klaplo, pračka přede (povlečení z Leniččiny postýlky do ní muselo hned), a tak spolehlivě "jedem dál".
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat