Příšerný den

Dnes byl prostě příšerný den.
Říkám si to od rána a budu si to říkat i dál po zbytek dne, bohužel.
Někdy nad ránem (cca ve čtvrt na čtyři) za mnou do ložnice vpadla Lenička a zavrtala se ke mně pod deku. Chvíli na to dorazila Pavla, která při uspávání usnula u Filípka. Další hodinu jsem spal jen tak na půl, a pak to vzdal, vrtící se dítě nezvládám, navíc jsem musel tam, kam i král chodil sám a pěšky. A spánek tak skončil nečekaně brzy.
Výsledek? Celý den zívám, všude se mi zdá chladno (tedy nejen zdá, ráno byly jen tři stupně, přes den sice těsně nad deset, ale hnusný vlezlý vítr), chce se mi spát, nic se mnou není, cítím se totálně rozlámaný... "Přežívám!"