Opět jeden z hektických pracovních dnů...
Když mi ráno z rádia hlásí, že slunce vyjde asi za hodinu, a já už jedu do práce, moc to optimismu do žil nevlije.
V práci vše jaksi v poklusu, i když alespoň malá pochvala od šéfa potěší (neřekl ji mně, ale říká to jiným, to je ještě lepší). Ví, že kmitám, že jedu jak šroubek. A jak mne naučil můj první vedoucí, když je co chválit, říkejte to ostatním, když něco není v pořádku, řekněte to nám, ať to hned uvedeme do stavu k vaší spokojenosti. Chválu pějte před ostatními, kritiku sdělte nám a vyřešme to hned.
Po práci dom, rychle cestou nakoupit, pak poklusem na třídní schůzky...
Jen to slunko zase není celý den vidět... Proč se schovává za mraky?
Nesmím slunku křivdit, po poledni se snažilo skrze mraky, i když poněkud neúspěšně, trochu prorazit... A pak se mu to dokonce na čas skutečně podařilo...
Žádné komentáře:
Okomentovat