Když jsem se ráno vykopával z postele, zjistil jsem, že mne nejen bolí nohy (to je po včerejším výkonu na pódiu na "svoboďáku" celkem přirozené), ale hlavně že ztuhlost zad a ramen, částečně patrná již včera ráno, je mnohem, mnohem horší.
Lenička mi kolínky zkusila záda namasírovat (při jejích 18 kg je "celá dcera" skvělým masážním objektem), ale v autě cestou do práce jsem opět ztuhl.
Malá odbočka: v autě jsem nechápal, o čem že to kolegové mluví, a pochopil to až po přečtení těchto dvou článků:
V práci mi kolegové, když mne viděli, jednoznačně doporučili návštěvu lékaře.
Lékař našel prohmatem, kde že je zatuhlý sval (spazmus, spasticita - zazněly nějaké takové pojmy), doporučil klid, protahovací cvičení, užití léků proti bolesti (neboť právě proto, že mne to bolí, mám strach se jakkoliv prudčeji hýbat, takže se hýbu jen velmi obezřetně, a tím zase tuhne svalstvo celých zad, takže se z toho stává začarovaný kruh, resp. spirála, kdy se stav mimoděk zhoršuje), jakousi elektro-masáž (jenže první volný termín na rehabilitačním oddělení je až ve středu), a prvně v životě jsem nafasoval i recepis na prášky na spaní (abych se v noci při každém překulení nebudil a nebyl tak navíc další den nedospalý - jak dnes jsem).
A tak se snažím celý den pracovat z kanceláře, na sobě termotriko, košili a vestu, aby byly lopatky v teple...
Jenže cesta dom znamená zase sednout do vychladlého auta :-o
Doma jsem si nechal od Leničky zase poťapkat celou její vahou 18 kg svá záda...
A teď? Trpím na generálce - kostýmové divadelní zkoušce před divadelním vystoupením v Bílém domě.
Žádné komentáře:
Okomentovat