Před rokem jsme se na pohádku Anděl Páně dívat nemohli, věci se tenkrát ubíraly trochu jinak a jinam, pokud si nevzpomínáte, osvěžte si paměť.
A tak jsme si ji užili dnes, po té, co si přes den děti užily sněhu, který teď už pokrývá jen ledový krunýř a zítra bude dle předpovědi počasí - Vánoční obleva dorazí na 100%, na Štědrý den bude 11 °C - zcela fuč).
Ani nevím, proč se mi ta pohádka tak líbí.
Snad proto, že v jejím podání Ježíšek zlobí úplně stejně jako ostatní malí kluci, anděl Petronel ztělesňuje kdekoho z nás (důležitý úkol zastat zaneprázdněného svatého Petra u nebeské brány mu stoupne do hlavy a začne příchozí soudit přísněji než samotný Pán Bůh, a vzápětí maže s Uriášem karty), a později si troufne Pána Boha dokonce kárat (jojo, hledání chyb na druhých místo u sebe sama je tak typicky lidský nešvar)...
Nakonec však v závěru pohádky i Petronel pochopí, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. A musí napravit všechno, co způsobil.
Kéž by to bylo tak jednoduché...
A ty nádherné scenérie šumavské přírody, to je další velké plus této pohádky. Annín, hrad Kašperk...
Lenku jsem uspal, Pavla asi usnula u Filipa. A já půjdu usnout s knihou (Jo Nesbo : Nemesis).
Žádné komentáře:
Okomentovat