Na můj tradiční vánočně-novoroční mail přišla celá řada odpovědí.
Někteří mi sdělili, že mám pravdu, jen jaksi neví, co s tím.
Někteří napsali, že čím víc nás bude sice vzorně šlapat svou cestu tímto životem, ale přesto se ozývat i proti nepravostem, tím je tu větší šance na změnu k lepšímu.
Velká většina odpovědí mlčky přešla to, že i do PFka "pašuju" úvahy o životě a o světě.
A taky přišla jedna očekávaná odpověď: "Nový rok bude samozřejmě - dle mého názoru - takový, jaký si ho každý z nás udělá. Chcete ho mít hezký, plný šťastných okamžiků s dětmi nebo svými blízkými? Tak na tom makejte - jako já - a budete ho mít také hezký. Je to hodně i na Vás. Nezlobte se na blízké lidi tak často a ono se vám to vrátí v podobě jejich méně ostrých odpovědí. Buďme k sobě laskavější, chápavější, milejší, pozornější..." - A tak dále, a tak podobně, celá dlouhá litanie! Nějak mi to šíleně celé připomínalo: "Modli se, pracuj a poslouchej." (kázali po celá léta a káží zase, he?)
Budeme se na všechny usmívat a špína světa zmizí? Usmívej se na zloděje, usmívej se na úplatného úředníka či politika, usmívej se, makej, buď rád, že se máš relativně dobře...
Ne, tudy rozhodně ne...
Ale co, je Silvestr, a toho jednoho nadutce, co káže o rodině, kterou dodnes nemá, co káže o volbě času a priorit, ale nemá pevné zaměstnání, co ke všemu ví, jak se to má udělat, jak se má druhým naslouchat, ale nenaslouchá, toho hold musím vytěsnit z myšlenek. I když je to těžké, když naslouchám a snažím se ostatním porozumnět...
Podařilo se nám udělat si hezký den, zašli jsme k babi na oběd, odpoledně skládali LEGO (děti i rodiče), hráli Carcassonne, připomněli si "cimrmany" v pohádce "Dlouhý, široký a krátkozraký", teď uspali děti a možná vydržíme do půlnoci...
Tož, šťastný a veselý...
Žádné komentáře:
Okomentovat