Kdo zamknul kaluže?Tak tuhle básničku mi dnes přes Google Talk odříkala Lenička - ona doma s maminkou a bratříčkem, já v hotelovém pokoji v Německu. Už se tomu děti nediví, že se tatínek občas někde toulá, už to přijaly za součást života.
Mráz za to může.
Mráze, ukaž svoji tvář!
Cesta byla sice nepříjemná, ale nikoliv nezvládnutelná - kdybychom ji nezvládli, asi bychom tu nebyli :-)
Ale vážně: je fajn, že nám zaměstnavatel umožnil jet na jednání den předem a nenutí nás vracet se odsud ve čtvrtek večer po jednání, ale ještě tu přespíme a pojedeme v pátek. Zledovatělé silnice (nám se sice zdáli jen malinko zledovatělé, ale přesto například na 218 kilometru na D6 vyprošťovali ve směru do Prahy celé odpoledne až do večera kamion převrácený do příkopu) jsou s opatrností sjízdné, a jednou z podmínek opatrnosti je odpočatý řidič, a jednou velkou výhodou je denní světlo! Takže díky za rozumné slušné podmínky služební cesty!
Po té, co jsme se ubytovali, prošli jsme si krátce ještě nasvícený Ingolstadt - kousek jeho historického centra (chcete-li si počíst, doporučuji text Nezaměnitelná atmosféra a chuť do života: Ingolstadt), a pak už jsem si jen na pokoji dopřál čaj, sprchu, a ležím s notebookem v posteli.
Cestování je únavné, a tak předpokládám, že brzy usnu...
A ještě fotodokumentace:
Žádné komentáře:
Okomentovat