Včera večer jsem se ve vyprávění tu na blogu o průběhu večera moc nerozepsal, začali se mi totiž v ložnici s notebookem v posteli klížit oči. Usnul jsem neobvykle brzy, před devátou, a spal až do rána do budíku po páté.
Vnímal jsem, že v noci přišla Lenička pro maminku...
A ráno se dozvěděl, že to bylo v noci o půl čtvrté, Filípek se totiž prý probudil taky, zase s horečkou (dostal Nurofen), takže když já ráno vstal, Lenka spala u sebe v pokoji, Filip na gauči v obýváku a Pavla u Filipa v pokoji.
Filip ráno měl jen lehce zvýšenou teplotu, horečku "na uzdě" zřejmě držel ještě ten Nurofen podaný nad ránem, když jsem mu v osm volal, zdál se být ještě celkem "v poho".
A tak se rozběhl nový pracovní den...
Pitvat se v tom, že pracovní den byl únavný, lítal jsem sem a tam, snažil se, ale tělo zkoušené nějakou chorobou (Vrzal by stejně zase řekl, že mi nic není, nemá smysl k našemu doktorovi vůbec chodit) jaksi nefunguje optimálně, "trvá trvalá únava" :-o
Když jsem dojel domů, zjistil jsem, že se nám věci poněkud komplikují. Filípkovi nestačila dávka Nurofenu a po třech hodinách musel dostat ještě Paralen, bo se horečka držela nad devětatřiceti.
V krku má jasné bílé čepy.
Takže ráno musí k doktorce, je to bohužel zase angína jako vyšitá, takže nás čekají opět antibiotika...
Takže Pavla má na zítra jednoznačný úkol dopoledne zajít s Filípkem k doktorce.
A já musím v práci nachystat vše tak, aby stačilo, že se budu záležitostem příští týden věnovat na dálku přes mobil a přes Internet a čeká mne "týdenní služba u malého pacienta".
Nezbývá než doufat, že to nedopadne jako minule, kdy se za pár dní přidala i Lenička. "Služba dvěma pacientům" byla poněkud nezvladatelná :-o
Žádné komentáře:
Okomentovat