Nezadržitelná chuť říkat lidem nepříjemné věci také naráží na nezadržitelnou chuť člověka reagovat na nepříjemné věci (bez ohledu na to, zda na nich něco je, nebo ne) tím, že se smrtelně urazí. Dialog těch, kteří jsou vedeni neodolatelným pudem říkat lidem nepříjemné věci, s těmi, kteří jsou připraveni se při nejbližší příležitosti co nejvíc urazit, pak připomíná rozhovor hluchoněmých a vede k tomu, že se ve společnosti šíří plíživá epidemie hrubosti a nenávisti.
O vyhrocenou situaci se tentokrát postaral Miroslav Macek v souvislosti s našimi vojáky, kteří padli v Afghánistánu. Napsal mj.: „Pořád nerozumím tomu, co je hrdinského na tom být žoldákem. Ten má pochopitelně poslouchat i ty rozkazy, se kterými vnitřně nesouhlasí, a musí se účastnit bitev a válek, které jsou (jako většina těch minulých, současných a budoucích) zcela nesmyslné a nic neřešící. Riziko, že přitom může být zmrzačen nebo zemře, si je dobře vědom. Za to je opřede též placen. Má navíc na vybranou: může se kdykoli žoldu vzdát a jít dělat nějakou méně rizikovou práci.“
Je tu otázka, co je to žoldák. Za prvé, je to ten, kdo za svou službu v armádě dostává peníze. Za druhé, je to nadávka, a pan Macek jako všichni, co vládnou češtinou, to dobře ví.
Všechny armády, co jich kdy na světě bylo, stály na těch, co byli za svou službu v nich placeni. Profesionální vojáky na odpovědných místech měly i armády obou posledních světových válek. Nevím, proč by bylo třeba se kvůli tomu, že jsou za svou práci placeni, dívat skrze prsty zrovna na ně a ne rovnou na všechny, co jsou za svou práci placeni.
...
A úplně na závěr ještě maličkost: každá problematizace, každá nepříjemná výtka má svůj čas. Vykládat, že je žoldák, o někom, kdo se zrovna vrací domu v rakvi, mi připadá jako projev jistého buranství.
Děkuji panu Bohumilu Doležalovi, že se ve své glose (otiskl mimo jiné NP) snaží alespoň částečně napravit to mediální zvěrstvo, ale osobně si myslím, že je třeba jít ještě dál a jasně rozlišovat:
- Profesionální voják v klasickém významu je občan své země, který slouží v armádě své země, bere za to plat od své země a hájí zájmy své země. Je to profesionální voják profesionální armády. Tečka.
- Proti tomu žoldák (žoldéř) je voják (bojovník), který se nechá najmout kýmkoliv do jakékoliv (polo)vojenské organizace a bojovat za zájmy jejího zřizovatele. A to za žold, za peníze. Žoldák tedy není profesionální voják, neb ten je příslušníkem profesionální armády své země (malinko z tohoto vybočuje cizinecká legie ve Francii, ale to je speciální kapitola).
Ti, kdo zaměňují označení "profesionální voják" a "žoldák" tak činí s vědomím, že chtějí ublížit. Nic víc v tom není. To totiž nejsou synonyma!
Žádné komentáře:
Okomentovat