Když naši zemi ovládl komunismus, málokdo čekal, že to bude na dlouhých 40 let. Když se komunismus hroutil, málokdo čekal, že padne za pár dní. A když jsme se ocitli ve svobodě, málokdo tušil, jak hluboké morální škody napáchal.
...
Snad ještě vážnější je atmosféra ve společnosti, v níž jako by převažovalo znechucení nad radostí ze svobody. 20 let po pádu totality zjišťujeme to, co se v Bibli docela podrobně rozebírá. Že totiž když se dává svoboda, musí se dát všem, tedy těm, kdo jsou na straně dobra, i těm, kdo jsou na straně zla, a že ti, kdo jsou na straně zla, ji umějí využít mnohem rychleji a efektivněji, než ti, kdo jsou na straně dobra.
Přesto je svoboda lepší než jakákoli forma diktátu. Jak řekl kdysi Winston Churchill, demokracie je skutečně nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme kdy vyzkoušeli. Tatíček Masaryk měl pravdu, když říkal "nebát se a nekrást", znal Čechy jako svoje boty. Dvacet let po sametu je tedy zřejmé, že pozitivní změny v naší společnosti nepůjdou shora dolů, ale naopak, zdola směrem nahoru. Za novou vlnou "blbé nálady" je totiž pocit, že my Češi máme na víc. Řekl bych, že určitě máme - jen to bude trvat opět trochu déle, než jsme čekali.
Toto není můj text, to je text poznámky, kterou jsem dnes ráno cestou do obchodního domu Ikea slyšel v rádiu, jejím autorem je pan Daniel Raus a plný text poznámky najdete zde. Jen mne ten text zaujal a chtěl jsem přispět k jeho publicitě.
Povídání o dnešní oslavě Filípkových čtvrtých narozenin napíšu později.
Žádné komentáře:
Okomentovat