Dennodenní zmatek

Taky to znáte? Ráno dorazíte do práce, v diáři spousta úkolů, telefonáty, nutnost zařídit všechno možné... Do toho chybí šéf a musíte za něj na poradu vedení, kde si připadáte jako v cizím světě... Tak takhle nějak jsem si včera v práci připadal. Ale pořád nějak stíhám, pořád si najdu čas na jiné věci, třeba tyto řádky, i když ty chystám už od včerejška po malých kouskách... (a proto taky blog datuje tento příspěvek jako včerejší.)

---

Při psaní tohoto článku jsem se trochu zarazil nad zákeřností češtiny a začal koumat, jak správně napsat nadpis. A našel na serveru proofreading toto vysvětlení slova dennodenně:
Dennodenně, nikoli denodenně
(Čeština pod lupou, autor: Dalibor Behún)
Výraz, používaný pro zdůraznění běžného příslovce „denně“ (podobně je utvořeno také např. slovo „jistojistě“ či „svatosvatě“), píšeme dvakrát se dvěma „n“, tedy dennodenně, nikoli denodenně.
* Dennodenně se hádali.
* Malé děti si žádají dennodenní péči. (ne denodenní)
Zdroj: Pravidla českého pravopisu

---

A ta dennodenní rutina byla včera, neb byla středa, doslova celodenní. Neb středa pro mne znamená, že po pracovním dni následuje krátká zastávka doma a večer trénink divadla, který je teď ve znamení příprav na vystoupení v Barce 27.11.2009, ale mluvilo se též o předvánoční "besídce s dárečky" (netuším, kdo si mne vylosoval, losujeme totiž z klobouku jména kdo komu dá nějaký dárek, ale potěšil by mne půllitrovým hrnkem na kávu) a já úplně zapomněl nabídnout někomu s velkou nohou lehce nošené tenisky velikost 45, které mi doma zbyly po tátovi, jež už je na věčnosti. Snad se nějaký "akceptor", jak by asi řekl chemik, najde.
Přeji tedy laskavému čtenáři těchto řádků krásný den a vzhůru do dennodenního shonu...