Hezky popsaný je dnešní den v příspěvku rozhlasovém: Bílá sobota je pro věřící dnem ticha a očekávání. Hospodyňky uklízí a pečou. (Ale rádio tu dnes hrálo jen chvíli, takže jsem jej až četl.)
Že naše rodina není "praktikující", ani zdaleka neaplikujeme přesně křesťanská pravidla - děti se vírou v pravém slova nezabývají, jen příběh ukřižování Krista znají, ale vnímají jej jako jakousi pohádku, příběh z historie; já jsem ten věčně hledající; manželka, pokud vím, není ve víře "ničím" (či jak to říci, nikdy mi nebyla na toto téma schopna něco říct, prostě si jen tak "pluje životem") - a tak se u nás v poklidu dopoledne peklo kuře (ač má být dnešek posledním dnem půstu), odpoledne jsme si s dětmi hráli, a teď probíhá uspávání.
Uspávání, z něhož jsem malinko mrzutý, neboť obě děti chtěli na uspávání maminku, Lenička šla spát brzy (už se mimoděk "přešaltrovala" na letní čas) a Filípek čekal na maminku u televize - z nabízených programů jsem mu alespoň zvolil snad to nejméně "škodlivé", Jak básníci přicházejí o iluze.
Stihli jsme za celý den spoustu domácích prací, co nám na ně v týdnu nějak nezbývá čas a síla, ale tomu večeru tak nějak něco chybí...
Co, to nevím, snad cosi hledám... Odpovídá tomu i podivná směs následujících odkazů:
- Daniel Raus: Naděje pro Evropu
- FEJETON: O čtení (Karel Hvížďala, NP)
- KYPR: Blběnka a komunisté (Václav Vlk st., NP)
Žádné komentáře:
Okomentovat