Stav popisovaný zde jako cestovní kocovina u mne bohužel nějak trvá. Spát jsem včera včas, už cca v deset (a ne jako bývá zvykem až v jedenáct), cesta do práce byla bez problémů... Pravda, v práci se stále někdo ptal "A jak bylo v Latině..." a já musel odpovídat jako kolovrátek (to nebyl žádný výlet, kurz byl v podstatě "nalejvárna", krom cesty tam jsem neměl čas na nic krom studia), a k tomu jsem vyřizoval spoustu drobných požadavků (Stokrát nic umořilo slona v poněkud jiném provedení)...
Ale den měl i světlé okamžiky. Například když za mnou přišel zoufalý kolega, že nemůže najít jednu knihu (a já na podzim prováděl inventuru knih), a tak jsem se vydal k němu, řekl mu dle svých poznámek, kde kniha leží, a ač se tam předtím dívaly dvoje oči a neviděly ji, teď v příslušné polici kniha byla - chvála mé paměti (co tak často bez papíru nefunguje) a pastelkám, kterými jsem si při kontrole dělal různobarevné poznámky...
:-)
Odpoledne bylo o rutinní synchronizaci webových stránek, podvečer bude o úkolech s Filípkem, večer o divadelním tréninku... A pak padnu do postele.
Zase si jednou kladu otázku "Je to tak správně?"
Počtěte si:
- Když veřejné je tajné (Petr Štěpánek, NP)
- Sympatické kroky (Aston / Ondřej Neff, šéfredaktor NP)
-
Závislí, tedy zranitelní (Miroslav Zámečník, Týdeník EURO 9/2013, 25.2.2013, přetiskuje NP)
Když devět procent mladých lidí konstatuje, že "odmítli sex, protože chtěli zůstat online", je jasné, že věc začíná být vážná. Vznikají také první specializovaná pracoviště na odvykání této formě "technologické závislosti", přičemž léčba spočívá mimo jiné i v tvrdé formě abstinence: čtyřicet pět dní bez internetu. - Den, kdy umřel internet (Ondřej Neff, LN/NP)
Žádné komentáře:
Okomentovat