Po návratu do nemocnice mi zdejší prostředí připadá hrozně depresivní...
Ráno jsem nachystal dětem svačinové boxíky, rozloučil se s dětmi a manželkou (vedla je do školy), po snídani se osprchoval a dochystal si doklady na SBD, zavezl je tam, a v jedenáct byl, dle dohody s primářem, vzorně zpátky "na trojce".
Odpoledne a večer mi tu v nemocnici připadají hrozně depresivní, po té, co jsem znovu ochutnal "život s rodinou", se mi tu v nemocnici déle setrvávat nechce. Doma to je sice náročnější, tady je klid (nepočítám-li to, že se tu chlapi večer o cosi pohádali u televize, až to vypadalo na bitku), ale klid až skoro "smrtelný". A já chci patřit zpátky do života.
A jak mi slíbila doktorka, zítra si o tom popovídáme...
Žádné komentáře:
Okomentovat