Začínám si na pobyt v nemocnici zvykat, a to mne tak trochu děsí. Protože venku mne čeká zase reálný život, a nezbývá než doufat, že alespoň v práci bude bez katastrofálních změn. S divadlem jsem se napůl rozloučil a dohodl se na přechodu na minimální aktivity, s Pavlou jsme si dost věcí ujasnili (otázka je, jak budou fungovat v praxi), no a na práci pro VS Strnadova nehodlám nic měnit, zatím.
Spolupacient z pokoje mne dopoledne uvedl do prostředí ústavních skleníků, odpoledne jsem si jako obvykle zašel do posilovny, byť jen protáhnout se, pak dočetl dalšího Pratchetta (Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci), hrál si s počítačem i malinko pracoval...
A večer pustil tři písničky od Michala Tučného pro osazenstvo pokoje: Báječnou ženskou (tomu, kterému říkám Janko), Koukám, jak celá země vstává (má oblíbená) a Prodavače (Vaškovi); čtvrtý z pokoje nechtěl nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat