Ty babiččiny tobolky na spánek, GS Dormian Rapid, nějak fungovali. Usnul jsem po dvou tobolkách krátce po osmé, pak se ale budil v intervalech dlouhých cca hodinu až hodinu a půl, vždy si jen došel na záchod a lokl si čaje, někdy ve dvě si dal tobolku ještě jednu.
Jsem teď sice utlumený, ale alespoň se neklepu, a chce se mi žít (na rozdíl od těch hrozných snů, dnešních nočních můr, v nichž se mi žít nechtělo).
Popřáli jsme Lence k svátku...
A já zkusím ten den nějak odžít, či spíš přežít. Ještě se i nechce umřít, život přece nekončí tím, že asi půjdu od armády z důvodu psychických problémů neslučujících se dle předpisů se službou v AČR...
Žádné komentáře:
Okomentovat