Pochopil jsem, že se tu ve zdejší komunitě vytváří různé podivné vztahy, kterým jaksi zatím nemám šanci porozumět.
Že jsou tu někteří lidé paranoidní ("na Bratislavské musíš mít zašité kapsy, aby tě neokradli"), sobečtí (sám si nalije první a hodně hustou polévku a ostatní u stolu okřikuje, ať si moc polévky nenalévají, aby zbylo na další, byť je zpravidla polévky dost), mírumilovní (až stoičtí, zasaženi budhismem a podobnými spiritualitami, takže venku reálně nepoužitelní)...
A že své manželce nemohu ani nadále věřit, že další soužití bude reálně fungovat, zase se některé věci dozvídám až po několika dnech; a marně se slibuje, že příště se bude komunikovat ihned...
A tak z toho mám v duši nepříjemné prázdno a smutek!
Ale ať to nekončí tak negativně:
- přestal jsem dostávat "ten paták" Rivotril 0,5 mg;
- začal jsem tu chodit do posilovny, abych unavil tělo - ale stejně ještě nespím a za chvíli bude půlnoc :-o
Žádné komentáře:
Okomentovat