Přišla mi přání z Indie i z České Třebové, i od Prahy i od Ostravy... Je to fajn, jak nás ten Internet drží krásně pohromadě s lidmi,, s nimiž jsme se třeba už i několik let neviděli...
Mnozí přání řeší SMSkou, někteří mailem, kdekdo samozřejmně přes FCB (kdyby nechodila mailová upozornění, asi bych si ani nevšiml...), prostě náš život ovládá elektronika...
Přáníčka byla různá - tak je mi dvakrát dvacet, a jeden človíček mi napsal: "Ty už jsi ale... zkušený!"
Všem, co mi pogratulovali, děkuji!
Filípek se nám roznemohl, pořád má mírnou horečku a pokašlává. Nechali jsme ho doma, odhlásili ze školky, ale zatím bez návštěvy doktora. Je to už od sobotního večera, kdy má pocit, že je mu pořád zima, není se co divit, že v neděli odpoledne bez problémů usnul...
Uvidíme, jak se to vyvine dál...
A jako přílepek k rodinně-osobnímu textu přidám něco z úplně jiného soudku, odkaz a citaci IH Vyzbrojování přátel:
Co se jeví jako velké dilema (obchodovat či neobchodovat se zbraněmi) je přitom zcela průhledný trik. Ve skutečnosti to ani náhodou nejsme my, kdo na výrobě a prodeji zbraní vydělává. Vydělávají oni. Obchodníci se smrtí. Podobně ti diktátoři, co nechávají masakrovat demonstranty, nejsou naši přátelé, ale jejich přátelé. Přátelé politiků, kteří mají s krvavými diktátory stejné zájmy a podobný vkus.
Žádné komentáře:
Okomentovat