Původně jsem chtěl dnešní příspěvek nazvat Ručníkový den, neboť dnes měl u sebe každý pravověrný obdivovatel autora Stopařova průvodce po galaxii nosit u sebe celý den ručník - sám jsem sice touto myšlenkou chvilku zaneprázdňoval po ránu kolegy z kanceláře, ale pak přišly úplně jiné starosti.
Přidal jsem si do Králíčkova rozcestníku odkaz:
Tištěnou podobu týdeníku SEDMIČKA máme doma místo TV programu...
A teď to hlavní: vzhledem k tomu, že se Pavliným kamarádkám podařilo zajistit lístky na koncert Jaromíra Nohavici ve sportovní hale Vodova v Brně Králově Poli, byl náš dnešní odpolední / podvečerní program jasně definovaný. Babička hlídala děti a my si užívali kouzelnou atmosféru haly, v níž bylo - hádám - cca 3.000 diváků.
Jarek dvě hodiny hrál své písničky, prokládal je mluveným slovem - a když už jsem si po první cca čtvrtině koncertu myslel, že mne ničím nepřekvapí, neboť znám většinu textů jeho písní, překvapil! Pozval si na pódium hosta, poľského akordeonistu Roberta Kuśnierskeho, přidal několik písniček v libozučné polštině... Paráda!
A co ještě dodat: Jarek i vzpomněl svého "učitele" Karla Kryla, stručně se vrátil k nedávné aféře (už jsem to tu kdesi zmiňoval, odkaz dohledám) slovy: "nevěřte všemu, co se píše v novinách", vyzval ty, kdo pořizovali na koncertě nějaký záznam, ať ho zveřejní na YouTube, a konečně - nesouhlasnými výkřiky a pískotem mu diváci odpověděli na šílenou myšlenku, že by snad dalším prezidentem po Havlovi (jemu je věnována píseň Pane prezidente) a Klausovi mohl být jednou Paroubek... To se snad nikdy nestane!
I o tom byl Jarkův koncert. Ještě se k němu asi vrátím v některém dalším zápisu na blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat