V neděli mi bylo naposledy 3x. Tedy 39. Ale nezměnilo se nic.
Stále stejně chodím do práce, stále stejně si užívám doma povinností rodinných, takže to vlastně pro mne nejsou povinnosti, neboť tohoto slova se převážně užívá ve spojení s něčím, co je nám nepříjemné, což je ovšem způsobeno tím, že u příjemných činností se o povinnostech nehovoří.
Co se změnilo, je způsob, jakým mi lidé k narozeninám přáli. Ano, děti, manželka a moje maminka mi popřáli osobně, potřásli tlapkou... Věra mi popřála telefonicky, příbuzní ze Soběslavi mailem elektronickou pohlednicí, Lucka a spol. mi popřáli SMSkou, řada přátel zápisem na zeď na Facebooku, SMSku jsem dostal i od Edvarda Kožušníka, poslance EP, neboť patřím mezi jeho podporovatele. Doba se mění a s ní i způsob přání k narozeninám.
Od pondělního rána mi teče z nosu rýma, navíc klimatizace v práci moc nepřidá, snad se s tím mé tělo nějak popere. Zatím je to jen o rýmě a slzících očích, uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat