Občas mám problém při jednání s lidmi. Tím problémem je příliš logické uvažování. Tedy to moje striktně logické uvažování.
A s tímto problémem se potýkám už i v divadle, které dříve bývalo oázou poklidu a opuštěním běžných starostí. Jenže teď se i v divadle kdekdo snaží zkloubit dva protichůdné postoje: neplést do divadla soukromé věci, prostě se bavit divadlem (stále divadlo za jistý způsob zábavy a potěšení považuji, byť je to mnohdy zároveň zábava i pěkná dřina) a zároveň chtít po ostatních, aby chápali soukromé problémy (i když o nich z pohledu prvního postoje mnohdy vlastně vůbec nic neví). A když se to snažím vyhodnocovat a reagovat čistě logicky, pak komunikace prostě skřípe...
V úterý večer nechtěly děti spát, po marné snaze uspat je jsme se s Pavlou vyměnili, já šel za Leničkou a ona za Filípkem, kupodivu to tak fungovalo, dokonce jsme oba s dětmi usnuli a v polospánku se v ložnici sešli až krátce před půlnocí... A ráno Lenička chtěla vstávat, když jsem odcházel do práce, a Pavla z toho byla málem "na prášky".
Rýma mne, potvora, zatím neopouští, děnně proleju hrdlem několik litrů čaje, slzí mi oči, teče z nosu...
Napadá mne další otázka mého příliš logického uvažování: je správné posílat řetězové maily, i když je jejich obsah pravdivý, jako ten o Ireně Sendlerové, který jsem našel ve své mailové schránce. Logická odpověď říká ne, řetězové maily nepřeposílat, ale přece jen nemám v hlavě jen "kompjůter", a tedy nevyhodnocuji vše čistě logicky... A tak některé řetězové maily posílám též nebo o nich, tak jako o tomto, dám vědět na blogu. Tenhle je totiž založen na pravdě!
Žádné komentáře:
Okomentovat