Ve vojenské nemocnici jsem dostal druhou injekci do kolene, teď už se na to dívám úplně jinak než minulý týden, kdy to byl pohled se značnou nejistotou. Dnes vnímám, že bolesti kolene ustoupily na minimum, lékař léčí!
A jak jsem psal touto dobou před týdnem: Tož to je asi tak to hlavní - před chvilkou jsem uspal Leničku, má žena asi usnula u Fifika. Chystám si úvahu postavenou na jednom citátu (omylem jsem tu "surovou přípravu", ten článeček s pracovním názvem Minulost a budoucnost, cca na 30 vteřin vystavil na blog, ale hned zase stáhl, holt jen "povinní čtenáři", kteří dostávají každý příspěvek do mailu, dostali do mailu i tu "surovou přípravu"). Ale myšlenky z úvahy dnes zůstanou v mé hlavě, jsem už unaven, snad bude dokončení následovat zítra..
Žádné komentáře:
Okomentovat